Cestou, necestou.. hlavně rychle ať to máme z krku
Přítel se vrátil za mnou do ložnice. Když to uviděl vypukla panika. Běhal z místnosti do místnosti a hystericky křičel co má dělat. Stál oblečený jen v trenkách, ponožkách a triku, v ruce měl tašku do porodnice a popoháněl mě k odjezdu. Když se po pár desítkách minut konečně uklidnil a dooblékl, tak jsme svižnou jízdou vyrazili do 30km vzdálené porodnice. Cestou se dostal do ještě větší pohody, zjistil, že mi opravdu nic není a v nejbližší době rozhodně rodit nebudu. Zastavili jsme na benzínce pro malé občerstvení. Bylo to divné, ale měla jsem furt strašný hlad a chuť na něco dobrého. Po příjezdu na místo se ale začalo vše komplikovat. Do porodnice jsme dorazili v 8:00 ráno. Byla doba Covidová, porodnice přeplněná, malý počet sester a doktorů. Na první vyšetření jsem čekala asi hodinu.Než jsem se z příjmu dostala na svůj pokoj, byla jedna hodina odpoledne. Díkybohu se mnou na chodbě do té doby nechali přítele, abych tam neseděla úplně sama. Jinak byl přísný zákaz, aby tam mohl zůstat a počkat na porod.
Komentáře
Okomentovat